Variace na monogamní téma

Doufám, že Vám nevadí, že budu psát také o vztazích a o sexu. Je to řece jenom dost důležitá část toho, kým jsem, takže občas vám sem frknu i něco na toto téma.
A začnu třeba dnes.

Pravá láska je jen jedna, vztahy jsou monogamní,... však já vím.
Ale upřímně, když máte možnost promluvit anonymně - máte to tak doopravdy?

Uvědomuji si, že jakákoli věta následuje po spojce"ALE" nutně neguje větu předcházející. Nicméně já si prostě nemůžu pomoct. Jsem monogamní. Ale...

Jsem monogamní typ. Můj sen je žít ve šťastném manželství, v domku se zahradou a obklopená dětmi. Vlastně asi nic víc od života nechci. A to navzdory všem mým jinak feministickým postojům.
Nicméně společnost nás škatulkuje, nutí nás vždy volit mezi dvěma polaritami. Buď A nebo B. A nic mezi tím. V takovémhle prostředí se mi hrozně těžko vysvětluje, jak já to vlastně s tou oslavovanou monogamií mám.

Jako asi velkou spoustu z vás mne baví občas chodit do baru a jenom si tak nevinně zaflirtovat. Je to trošku zakázaný a je to sexy - hlavně, když žijete v partnerském vztahu. Ale u mě to flirtováním končí, protože nemám chuť a hlavně by mi nestálo za to podvést s někým, koho vůbec neznám, toho, koho miluju. Co to o mně vypovídá? Že nejsem promiskuitní, je to tak? Flirtuju ze sportu, ale jsem si vědomá svých hranic.

Monogamní ale nejsem.

V mém životě už pár let existují dva muži a oba dva miluju k zbláznění. S jedním z nich se posledních pár let náhodně a neorganizovaně potkávám, ale při každé takové příležitosti to stojí za to.

Je ztělesněním mého bohémského já, které se vždycky jednou za čas probere z hybernace a pak se nechá vláčet na vlnách týhle extatický lásky. 

On ví o tom druhém.
Ten druhý o tom prvním neví. A je to tak dobře. Protože s ním taky žiju.

S tím druhým mě čeká právě to naplnění mého dnu o šťastné rodině, mám v něm spolehlivou oporu, kamaráda, ale také silného kritika. Drží mě nohama na zemi, ale cestu mi vystýlá okvětními lístky.

Oba dva jsou pro mě nenahraditelní a znamenají pro mě nevyčíslitelně moc.
Tohle je moje srdce. Když do toho ale zapojím rozum, vím, že jsem přesně tam, kde bych měla být. Protože svůj život si dovedu představit pouze s jedním z nich - tím druhým.  Přestože moje bohémské alter ego plesá radostí a štěstím pokaždé, když je probráno k životu, ve skutečnosti bych sama se sebou takhle žít nechtěla. Mám ráda ve věcech řád, potřebuju mít spoleh a brát věci odpovědně. Jsem jako Alenka, která si občas odskočí do Říše divů.

Ale víte co? S tím prvním jsem přes to přeze všechno nikdy nespala (možná právě proto, že mi to moje vštěpovaná monogamie zakazuje). Ale to neznamená, že bych ho milovala o něco méně. Vídáme se málo, bez sexu, ale nikdy mě to nepřešlo.

Tak co vy na to? Čekám na vaše rozhřešení :)

Pac a pusu, Vaše Sára.